Vánoční večírek

Vánoční večírek

No to zas bylo...na Piavě by to ještě šlo, protože zdejší tradičně pozorná obsluha nám nedala pořádně napít, takže jsme se rozcházeli v rozumných jedenáct hodin. Jenže zatímco Ríša, Tomíček a Honza šli poslušně domů a Zbyšek zůstal jen aby zaplatil útratu za manželku, my jsme neplánovaně vytvořili silnou pětku jedoucí autobusem č.67.

Vedením této lajny se ujal nevybouřený invalida Kuba, který nás zval do svého oblíbeného podniku hlasitým hýkáním "pojďte do Ďoury, pojďte do Ďoury !!!" Nechápu jak je to možný, ale šli jsme. Možná proto, že se nám nechtělo nechávat chromého kamaráda napospas nástrahám velkoměsta (obr.1), možná proto, že nám nasliboval, že tam chodí studentky z VUT. František chtěl jít na 1 pivo, Kuba č.2 chtěl stihnout NHL v 1 hodinu a Peter vlastně nechtěl jít vůbec, ale protože mu jel rozjezd až za půl hodiny, tak šel.

Restaurace s poetickým názvem Plzeňská díra je schovaná ve sklepě vedle hospody Na devadesátce a je věrna svému jménu. Na prostoru zhruba 5x5 metrů je důmyslně naskládáno několik stolů, bar a i na záchod se tam dá zajít. Všichni studenti, kteří tam seděli byli těsně před penzí.

Po příchodu se Kuba přivítal s obsluhou (bylo vidět, že tu není poprvé) a ještě než jsme usedli měli jsme před sebou Kozla. Po pár minutách se přikradl Standa (to je ta obsluha - myslím) s tajemnou lahví v ruce a polohlasem se nás zeptal: "chceš čáááj ?" Zatím jsme odolali.

Po prvním kozlíkovi si vzpomněl Peter, že vraj ide do Tatier a že by si onen obávaný Tatranský čaj dal, že aby si zvykol. Kuba si objednal taky a bylo veselo, protože čajík byl ze speciální edice a měl 72 procent alkoholu.

Peter se ptal kdy mu to jede, Kuba pomalu rozepínal košili a tancoval tak, jak mu to jen berle dovolily a hecoval nás krásně vyvedeným nápisem HBC na čele (lihovou fixou - obr.2). Po pár pivech se vytratil Franta a pro Kubíka si přišlo děvče, takže šel taky (ale nerad). Zůstal jsem já, Kuba č.2 a Peter, kterýmu to zase ujelo. A aby si ukrátil čtvrthodinu do dalšího rozjezdu, přemluvil Kubu k dalšímu čaji. Ten do sebe kopl a na dvě hodiny usnul (obr.3). Já s Kubou jsme vedli moudré řeči o našich hokejbalových výkonech a v podstatě jsme zjistili, že jsme nejlepší (jak to tak chodí).

Před čtvrtou jsme začali budit Petra (ano, takhle se to správně skloňuje). To se nám s vypjetím všech sil povedlo, ale nutno říct, že nevypadal úplně svěže (obr.4 a obr.5). Cestou se rozpovídal o jejich novém výtahu, který konečně po 10 týdnech bude jezdit (i když bydlí v přízemí) a trval na tom, že se musím jít podívat. Prezentace to byla nadmíru zajímavá (obr.6 a obr.7), byla u toho dokonce i televize (obr.8).

Já přišel domů o půl páté, Kuba asi zápas Toronta taky nestihl a Peter možná jezdí výtahem doteď...večírek se zkrátka vydařil (obr.9).