HBC Jundrov - Slza Přibyslavice 0:2 (0:2,0:0,0:0)

Na první zápas se nás sešly kompletní 3 útoky a dvě obrany. Z Přibyslavic dojelo sedm kusů a gólman a to se ukázalo jako rozhodující. Soupeř se logicky zabetonoval na vlastní půlce a než jsme to stačili pochopit prohrávali jsme 0:1, kdy jsme nedokázali pokrýt ani třetí dorážku na hraně brankoviště. Stav nás ale nerozhodil a dál jsme pečlivě ztráceli míčky tu na půlce, tu až na útočné modré.

Počítejte se mnou - když si na modrou stoupne 5 bránících hráčů soupeře a k tomu se přidají naši 3 taky stojící, tak to celkem hodí +/- 8 lidí. Když se každý bude kymácet dva metry tam a zase zpátky, tak zaberou cca 32 metrů. Při šířce hřiště 26 metrů mi vychází, že jeden a půl hráče by tam vůbec nemuselo být a stejně by se nebylo jak dostat do pásma. Zjednodušeně řečeno - stát na modré je na hovno, pokud si pro přihrávku nepůjdeme na vlastní půlku a nebudeme do zabetonované obrany pronikat v běhu (něco jako chůze, akorát se rychleji střídají nohy). A jelikož nás bylo skoro třikrát tolik, stačilo to nahodit a jen kolem nich proběhnout. Ale ani to jsme nedokázali, protože ze stoje na modré se to opravdu stihnout nedá.

No a tak jsme dostali gól na 0:2. Zase sám borec před brankou, co to ještě ke všemu trefí ze vzduchu...

V první přestávce jsme to mohli změnit, ale ti, kterých se to týkalo nejvíc si šli povídat k protějšímu mantinelu za kamarádkami a kamarády nebo kontrolovali Facebook, jestli není něco novýho. Takže druhá třetina jakoby nebyla.

Až do půlky třetí třetiny jsme s přehledem hlídali výsledek 0:2. Potom se stáhl nevýrazný třetí útok, Zbyšek (nejlepší obránce turnaje v Kyjově) se přesunul na místo tvořivého obránce a nejistý Ríša byl poslán do centra druhé lajny. Zatímco Zbyšek obstál s přehledem, Ríša prohrál čistě všechna buly a ani na brankovišti soupeře se nedokázal efektivně zorientovat tzn. Zbyšek zpět na centra a Ríša na střídačku.

Posledních pět minut jsme sice měli drtivý tlak, ale v podstatě bez větších šancí, takže Přibyslavice si celkem bez větších potíží pohlídaly svoje vítězství.

Po zápase jsme si dohodli zhruba toto:

• zákaz mobilních telefonů v šatně a hlavně během zápasu !!!
• někdo musí během zápasu měnit taktiku a případně i sestavu. Tomíček je kapitán a něco jako Jarda Jágr, takže ten to nebude. Domluvilo se, že to bude Kuba. Na place nechá vždycky všechno, zná všechny jménem, je velkej a má fousy. 
• mladí nemůžou hrát spolu. Musí se to promíchat...

Kdo s tím má problém, ať se mi ozve a já mu to vysvětlím mezi čtyřma očima nebo dvouma ušima.